Démoni ratingových známek

Evropská úvěrová krize udělala z ratingových agentur něco na způsob celebrit. Již rok není možné otevřít noviny v libovolné evropské zemi, aniž by na nás odněkud nevykoukly Moody, Standard&Poor´s či Fitch. Přisuzuje se jim nevídaná moc. Mohou prý zachránit nebo potopit ekonomiku té které země, ba dokonce způsobit kolaps eurozóny.
Mistry v démonizaci ratingových agentur jsou samozřejmě politici. Naznačují, že vlastně nikoliv zadlužování, jímž si po léta bezstarostně kupovali přízeň voličů, ale agentury tlačí zemi do složité situace, nikoliv jejich neschopnost přímočaře a rozhodně řešit dluhové problémy, ale poslední ratingové známky způsobují, že země musí platit čím dál vyšší úroky za nové půjčky. Neschází ani náznaky, že ratingové agentury jsou součástí jakéhosi spiknutí. „Čeho tím chtějí dosáhnout?“, „Komu slouží?“, jsou otázky, jimiž nejčastěji rozeznívají spikleneckou strunu. Šťouchnutí do ratingových agentur si neodpustil ani prezident Obama, když loni agentura Standard&Poor´s snížila známku Spojeným státům.
Nová vlna útoků na agentury, jejichž posláním je pomáhat investorům správně určit a rozložit riziko, propukla minulý týden poté, co Standard&Poor´s snížila rating devíti evropských zemí, včetně takových dosavadních úvěrových premiantů, jako jsou Francie či Rakousko. Přitom snížení se očekávalo. Evropské země vylekané osudem Řecka začaly masivně škrtat rozpočtové výdaje, ale zatím u většiny schází rozhodná prorůstová opatření orientovaná především na trh práce. Tato na jednu nohu kulhající ekonomická politika (a je to i problém ekonomické politiky Nečasovy vlády) nutně vede k ekonomickému útlumu, a to žádný investor na dluhopisovém trhu nemůže přehlížet.
Přesto se mluvčí Evropské komise Bailly v duchu spikleneckých teorií ptá, proč se rating devíti zemi propadl právě teď, nový předseda Evropského parlamentu Schulz mluví o „cíleném útoku“. A německý ministr zahraničí Westerwelle rovnou volá po založení evropských ratingových agentur. Novináři přizvukují. Německý deník Süddeutsche Zeitung je přesvědčen, že skutečným cílem ratingové agentury je zasahovat do evropské politiky a přimět Evropu přijmout „anglosaský finanční model“. Do věci se vložil i Vatikán. Polooficiální list L’Osservatore Romano s titulkem „Tempismo sospetto“ (Podezřelé načasování) přiložil polínko do šířící se spiklenecké teorie.
Je možné mít tyto reakce jen za úsměvný politický folklór? Ne. Pokusy zastrašit ratingové agentury jsou vážnější hrozbou pro fungování nejenom trhu, ale i svobodné společnosti, než se to zdá na první pohled. I když si to mnohdy neuvědomujeme, všichni jsme přímo či nepřímo investory využívajícími jejich nezávislou expertízu. Banka, v níž máme úspory, by se bez ratingů státních dluhopisů neobešla, protože se používají nejenom pro investice, ale i jako každodenní zástava pro mezibankovní operace. Pro penzijní fondy představují státní obligace zásadní položku v jejich portfoliích. V mnoha zemích je nákup státních obligací tradiční formou občanského spoření. To jsem ani nezačal vypočítávat, jak se investice do státních dluhopisů řetězí a zasahují fungování prakticky každé tržní ekonomiky.
Útoky politiků na rating, tedy na klíčový nástroj pro investování do státních dluhopisů, jsou pro tržní ekonomiku stejně nebezpečné, jako jsou nebezpečné politické útoky na média pro svobodu slova a demokracii. Demokratická společnost je velmi citlivá na zastrašování médií či na pokusy o jejich politickou kontrolu. Události spojené s úvěrovou krizi nám říkají, že bychom měli usilovat o stejnou společenskou a právní ochranu práva na nezávislé hodnocení úvěrové spolehlivosti.