Museli jsme nejdřív vysvětlit, proč je ekonomie věda

Jan Švejnar, Josef Zieleniec, zakladatelé CERGE-EI

Rozhovor

Začali jsme od nuly a nyní řídíme instituci, která představuje elitní
postgraduální školu a výzkumné pracoviště, hodnotí zakladatelé 20 let činnosti
pražského CERGE-EI. Byli prvními
řediteli a na fungování pracoviště dohlíží dosud, Jan Švejnar jako
předseda Výkonného a dozorčího výboru a Josef Zieleniec jako jeho člen.

* Jak vznikla myšlenka zřídit v Praze americký program pro postgraduální
ekonomickou výuku a výzkum?

Josef Zieleniec: Poprvé jsme se s Janem
Švejnarem setkali ve Vídni. To
bylo léto 1988. Už začínaly tát politické ledy a mně bylo poprvé dovoleno
vycestovat na konferenci za železnou oponu. Již tam jsme s Janem dlouho do noci
debatovali o propasti dělící komunistickou ekonomii, která byla především
scholastickou ideologickou disciplínou pro zdůvodňování předností komunistického
hospodářství, a západní ekonomii hlavního proudu. Na počátku roku 1989 jsem
zorganizoval mezinárodní konferenci v Liblicích u Prahy, kde se poprvé na naší
půdě setkali ekonomové z Východu a Západu. Přijel i Jan Švejnar a my
jsme mohli v naší debatě pokračovat i za účasti dalších kolegů. Když padla
železná opona, shodli jsme se okamžitě, že první, co je u nás třeba udělat, je
změnit ekonomické vzdělávání. V lednu 1990 jsme s Janem sepsali první verzi
projektu CERGE. Jan Švejnar: Americký model byl přirozenou volbou, protože podle něj
jedou špičková ekonomická pracoviště prakticky na celém světě.

* A jak byl tento nápad hned po pádu železné opony přijímán? Vždyť studiu
západních ekonomů se věnovala jen okrajová skupinka nadšenců.

JŠ: To asi nejlépe vysvětlí naše první setkání s tehdy nově jmenovaným rektorem
Univerzity Karlovy Radimem
Paloušem, který se nám podíval do očí a řekl: „Pánové, ale je ekonomie věda?“
Rozesmálo mě to, ale okamžitě jsem si uvědomil vážnost této otázky pro člověka,
který v revolučních dnech vedl instituci, která byla v průměru daleko od
světové špičky, k níž ji chtěl přiblížit. Vysvětlil jsem, že moderní ekonomie
má silnou teoretickou část a že druhá část je empirická a spočívá v testováni
hypotéz. Obě části využívají matematiku a statistiku. Oddechl si a oznámil, že
právě ruší Ústav marxismu-leninismu a že můžeme dočasně převzít prostory. JZ: CERGE-EI tak doslova vyrůstalo na
troskách marxismu-leninismu. Když jsem na pokyn rektora Palouše přebíral naše
první prostory po Ústavu marxismu-leninismu, našel jsem ve skříni nejenom sošky
Marxe a Lenina, ale také busty už tehdy vládnoucími komunisty zavržených
Stalina, Gottwalda a dokonce Dzeržinského – zakladatele sovětské tajné
politické policie a jedné z nejkrvavějších postav 20. století.

* Prvotní pomoc rektora Palouše byla asi velmi důležitá. Kde jinde jste našli
zastání?

JŠ: Ano, Paloušova role byla klíčová, ale na české straně jsme našli důležitou
podporu i u profesora Rudolfa Zahradníka, předsedy Akademie věd. Až do dnešních
dnů nám vždy pomáhalo vedení UK a AV ČR. Ze zahraničí to byl v počátku
především profesor Richard Quandt, můj učitel na Princetonu, který v
devadesátých letech působil jako hlavní poradce Mellonovy nadace pro země
bývalého sovětského bloku. Pomáhal nám projekt koncipovat a zajistil první vlnu
financování. JZ: Myslím, že neocenitelné pomoci se nám dostalo a dostává od
západní ekonomické vědecké obce. Špičkoví ekonomové jak ze Spojených států, tak
ze západní Evropy jezdili do Prahy nejen přednášet, ale mnozí přijali místo v
řídícím výboru CERGE-EI. To oni
stanovovali standardy vědecké práce a výuky a dohlíželi na jejich naplňování.
Tak je tomu dodnes. Nejednalo se jenom o to, že jsme byli důsledně anglicky
mluvící institucí. Tato hrana se obrousila jako první. Jiné nároky na učitele,
jiné standardy a jiné postupy výuky doktorandů, odměňování důsledně podle
výsledků vědecké práce měřené mezinárodními standardy, to vše vyvolávalo velké
napětí. Dnes už jsou mnohé tyto postupy běžné i na jiných pracovištích, ale v
prvních letech fungování CERGE
to vyvolávalo pnutí podobné imunologické reakci, kdy organismus odmítá
transplantovaný orgán. Valilo se to na nás ze všech stran. Pro zbytek odborné
obce byla ze začátku naše instituce problémem. Ale překvapilo mě, jak rychle se
s projektem ztotožnili mladí čeští ekonomové.

* Proč jste se rozhodli propojit univerzitní
program postgraduálního vzdělávání s ústavem Akademie věd?

JZ: Za komunismu bylo normou téměř totální oddělení výzkumu a výuky. Na školách
se učilo a výzkum se dělal v Akademii věd. Překryv byl minimální. Přitom
zkušenost zemí s nejlepšími výsledky ve vědě a výuce je přesně opačná. Až na
výjimky není dobrého výzkumu bez výuky a není dobré výuky bez intenzivní
vědecké práce učitelů. JŠ: Od počátku jsme CERGE-EI koncipovali jako instituci, která bude mířit na světovou
úroveň a bude schopna konkurovat nejlepším ekonomickým katedrám a výzkumným
institucím ve světě. Na to je potřeba minimálně 35 až 40 špičkových ekonomů a
značný rozpočet. Naděje na tento
rozsah činnosti existovala pouze v propojení CERGE a Národohospodářského ústavu AV ČR. Proto jsem v roce 1992
souhlasil s tím, že se stanu zakládajícím ředitelem Národohospodářského ústavu
a obě instituce propojíme. Tak vzniklo CERGE-EI.

* Podařilo se vám splnit cíle, které jste si před dvaceti lety dávali?

JZ: Určitě. Stačí se jen podívat na výčet úspěchů pracoviště a jeho vysoké
standardy. JŠ: Akademické pracoviště CERGEEI
zajišťuje, že u nás vyrůstají nové generace ekonomů, kteří již fungují na
stejné úrovni jako jejich kolegové z nejlepších zahraničních škol. Hned po
revoluci mě bohužel překvapila nepřipravenost českých institucí náš projekt
dostatečně ocenit. Na jednu stranu jsme během devadesátých let let získali ze
zahraničních zdrojů okolo dvaceti milionů dolaru (a to byl tehdy ještě kurz 30
i 40 korun za dolar), na druhou stranu ale místní instituce nebyly schopny
dlouhodobě podpořit naši vizi nejvyšší kvality. Tento problém bohužel částečně
přetrvává dodnes.

* Co byste z dnešního pohledu udělali jinak?

JZ: Myslím, že bych se snažil přesvědčit Jana a vedení Univerzity Karlovy, abychom se pustili rovnou do založení
ekonomické fakulty. Byl by to možná složitější úkol, ale na druhé straně celá
ekonomie na univerzitě by byla
pod jednou střechou. Jednotlivé úrovně studia by se mnohem více vzájemně
ovlivňovaly a obohacovaly a ekonomie by měla lepší pozici uvnitř univerzity. JŠ: Souhlasím. Bylo by to
lepší, protože všechna zahraniční špičková pracoviště jsou větší než nynější
rozsah CERGE-EI. Na druhou
stranu, začali jsme od nuly a nyní řídíme instituci, která představuje elitní
postgraduální školu a výzkumné pracoviště. Má prestižní profesorský sbor, který
publikuje ve světových odborných časopisech a vyučuje stejně, jako se vyučuje
na prestižních amerických univerzitách.
JZ: Ano, na to bychom opravdu neměli zapomínat. Pro mne, který pamatuje začátky
této instituce, všechny ty problémy, které se na nás každodenně valily, a
improvizaci, která v té době byla základní metodou práce prvního ředitele, je
potěšením sledovat samozřejmost chodu zavedené a respektované instituce.