Korupce má v Česku pandemický charakter

Korupce má v Česku pandemický charakter

Josef Zieleniec v rozhovoru pro deník E15 vysvětluje, co jej přimělo ke kandidatuře do Senátu, v čem vidí sílu a potenciál horní komory Parlamentu, která by se dle jeho názoru měla více do hloubky a analytičtěji věnovat dlouhodobým tématům, ale i to, proč podporuje přímou volbu prezidenta, hejtmanů a starostů.

Josef Zieleniec: Korupce má v Česku pandemický charakter

E15, 10.9.2010, rubrika: Páteční rozhovor, strana: 15, autor: Jana Havligerová

v Klausových vládách a europoslanec za SNK Evropští demokraté se vrací na domácí politickou scénu.

Praha jako spoluzakladatel ODS, ministr zahraničí nezávislý kandiduje za politickou stranu Věci veřejné do horní komory parlamentu. O senátorské křeslo bude bojovat ve volebním obvodu Praha 11.

* E15: Co vás přimělo k návratu do politiky?

Tak já nevím, jestli je to návrat. Práci v Evropském parlamentu jsem ukončil v loňském roce a pokračování v českém parlamentu, v Senátu, vyplývá z logiky toho působení. V zemích unie, které jsou jejími členy delší dobu než my, je výměna mezi evropským a domácím parlamentem nepoměrně intenzivnější. A ku prospěchu věci. Když si uvědomíme, jak velká část legislativy – třeba úpravy fungování trhu a mnohé další – pochází z Evropského parlamentu, je tento typ znalostí a expertizy důležitý. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat do Senátu. Samozřejmě jsou pro mě důležité i domácí věci, domácí politika.

* E15: Domácí politiku jste velmi dlouhou dobu nekomentoval. Úmyslně?

Možná jsem ji tolik nekomentoval proto, že jsem na ni neměl žádný vliv. Jsem zastáncem toho, že k věcem by se měli vyjadřovat především ti, kteří je bezprostředně ovlivňují. Ale o zahraniční politice, což je moje hlavní doména, jsem aktivně psal a záležitosti komentoval.

* E15: A můžete domácí politiku okomentovat teď ?

Domácí politická situace je mimořádná. Klíčové transformační kroky jsou za námi, společnost a politika se usazují v nových poměrech, ale mají ještě mnoho velkých problémů. Jeden z největších je, neváhám říci, pandemie korupce. Místo aby postupně ustupovala, naopak se v české společnosti a politice velmi dobře usadila. Daří se jí až moc. A mimořádnost toho jevu vyžaduje i mimořádná opatření. To je jeden z velkých úkolů pro sněmovnu i Senát.

* E15: Nebylo by tedy lepší zasednout ve sněmovně, která má na tvorbu zákonů větší vliv než Senát?

Ale síla Senátu není jenom v jeho formálním postavení vůči Poslanecké sněmovně. Než toto tvrzení rozvinu, musím poznamenat jednu věc. Pro mě sněmovna znamená vypjatou stranickou politiku a já jsem člověk, který má od takových věcí raději odstup. Snažím se působit politicky spíše věcně, budováním aliancí kolem konkrétních věcných témat. Jako jsou věci spojené s korupcí či se zahraniční politikou.

* E15: V čem tedy vidíte sílu horní komory?

Její formální váha ve vztahu ke sněmovně je slabší. Na druhé straně, způsob volby do Senátu – přímá volba – mu dává trochu jiný typ legitimity, a nebojím se říci, také trochu jiný typ morální legitimace. Zejména k tématům, která mají tak hluboký záběr do fungování společnosti, jako jsou věci spojené s korupcí. Senát má ve srovnání s parlamenty jiných zemí ještě značné rezervy. Sním o Senátu jako hybateli veřejných diskuzí. Senát má v současné době institut slyšení, ale myslím si, že by měl být doplněn možností, aby senátoři nejméně jednou za své volební období zpracovali skutečně hloubkovou analýzu určitého problému a aby takováto studie prošla diskuzí v senátních tělesech a stala se základem pro veřejnou diskuzi. V některých zahraničních parlamentech je to dokonce povinnost. Je to lepší způsob, než jak se problémy nastolují u nás. Lidé i politici řeknou nějaký silný výrok, silný titulek, aby na sebe upozornili. A třeba tu pozornost strhnou, ale za tím už pak nic konkrétního není, a proto ty věci vyšumí. Za týden se objeví nový titulek o něčem jiném.

* E15: Myslíte si, že senátoři jsou málo slyšet?

Kdyby Senát měl zavedený zvyk nebo povinnost, aby se senátoři kromě dalších prací věnovali jednomu tématu, které bude jejich vlajkovým problémem, a přednášeli ho právě prostřednictvím senátních slyšení a dalších procedur, bylo by to pro českou politiku velmi důležité. Doufám, že se mi podaří s kolegy o tom začít mluvit. Je to jedna ze zkušeností, kterou si přináším z Evropského parlamentu.

* E15: Předpokládám, že mluvíte o tématech s určitým přesahem do budoucnosti.

Samozřejmě, muselo by se to týkat témat, která jsou dlouhodobá. Týkající se daní, některých morálních věcí, jako je otázka potratů, genetických manipulací. A jsou i další – zahraničněpolitická. Řekněme studie o vztazích ve střední Evropě, vůči Německu. To jsou věci, kde nejenom parlament, ale i státní správa dluží veřejnosti hlubší analýzy. Jistě, některé věci se ve státní správě dělají, ale zůstávají na půdě těchto institucí.

* E15: Myslíte, že by v takové debatě mohlo vykrystalizovat dlouhodobější směřování Česka a jeho místa v Evropské unii?

Přesně. Bez analýz a navazujících veřejných politických diskuzí se k národnímu konsenzu nedopracujeme. Jak říkám, nesmíme si myslet, že tento typ aktivity mohou nahradit odborné instituce. Politickou diskuzi musí vést politická reprezentace. Věřím, že je už čas začít se zabývat klíčovými problémy naší společnosti trochu systematičtěji, než jsme se jimi zabývali v hektické době transformace a vstupu do unie. Měl by to být proces, který by byl mnohem méně ovlivněn aktuální politickou konjunkturou. Pro takové záležitosti je Senát jako stvořený.

* E15: Patří k takovým problémům korekce ústavy, je potřeba ji otevřít?

Myslím, že ano. A uvědomuji si, jak je to složité, protože hrozí, že do takové debaty vtrhnou velmi konkrétní politické animozity doby a zanechají v ústavě stopu. Některé věci postupně spějí ke konsenzu a příhodný výsledek parlamentních voleb naznačuje, že by se našla většina pro určité změny. Situace dozrála pro přechod k přímé volbě prezidenta. Skutečnost, že kolem volby prezidenta je v poslední době nepříjemný puch stranických handlů, ne-li horších věcí, přímo volá po přímé volbě. Úloha prezidenta v našem ústavním systému je nezanedbatelná. Nemá moc přímých pravomocí, na druhé straně je jeho postavení od dob Masaryka koncipováno jako jistého nadstranického arbitra.

* E15: Jak by měla přímá volba vypadat?

Aby generovala lidi, kteří mají kvalifikaci smiřovat spíše než dělit, měl by to být dvoukolový volební systém. Ten vyžaduje, aby daný kandidát získal nejenom hlasy svých přímých podporovatelů, ale byl v druhém kole schopen získat i hlasy mnoha dalších. Tedy byl takzvaně druhou volbou všech ostatních. To je vhodný systém, jenž odpovídá úloze prezidenta podle tradičního konceptu naší ústavy.

* E15: Měl by se měnit i volební systém?

To je druhý problém, který by měl být součástí debaty o ústavních změnách – zajištění vlád s rozumnou většinou. Je mnoho cest, jak toto vyřešit. Asi není síla měnit poměrný volební systém na většinový, ale podpora by mohla být pro to, co už v některých zemích funguje, a to je prémie pro vítěznou stranu. To znamená zvýhodnění strany, která vyhraje tak, aby většiny byly výraznější. Aby jeden či dva poslanci nemohli ovlivňovat politiku země tím, že budou přebíhat z jedné strany na druhou.

* E15: Tím se však otevře otázka přímé volby hejtmanů, primátorů a starostů.

Komunální politika je ještě více než ta centrální zatížena stranickým bafuňářstvím. Sestavováním kandidátek v zákulisí, a dokonce nikoli v zákulisí stran, ale jakýchsi zájmových skupin, které kolem nich působí. Vžilo se slovo kmotři – osobně to dávám možná do uvozovek, ale řekl bych, že straničtí bafuňáři a kmotři jsou momentálně v politice důležitější než členové stran. Přímá volba by přeměnila i strany. Musely by hledat lidi, kteří mají schopnost oslovit veřejnost, mají osobní integritu a vážnost. Teď funkcionáři naopak hledají na kandidátky lidi poslušné, kteří jim potom budou přihrávat podle jejich potřeby. Takže si nemyslím, že volání po přímé volbě hejtmanů, primátorů a starostů je populismus.

* E15: Musela by přímou volbu hlavy státu provázet změna prezidentských pravomocí?

Prezident by měl mít dvě pravomoci, které by odpovídaly tomu, jak je ta funkce vnímána. A sice silnější pravomoci v zahraniční politice a ve vztahu k obraně země. Vzhledem ke svému titulu vrchního velitele armády. Toto je, myslím, věc, která si zaslouží pozornosti. Ale generálně už sama změna systému volby způsobí, že se ten úřad posílí, a posílí se legitimním způsobem, na základě rozhodnutí občanů.

* E15: Platí určitá změna pravomocí i v případě přímé volby hejtmanů, primátorů a starostů?

Samozřejmě, že s tím souvisí nutnost úpravy organizace komunální sféry. Zatím to funguje tak, že primátor či starosta jsou jakoby v čele města, ale nejsou hlavou exekutivy v tom smyslu jako třeba premiér. Jejich funkce spíše odpovídá předsedovi parlamentu. S přímou volbou by měly být spojeny zvýšené přímé exekutivní pravomoci.

* E15: Kandidujete v P raze 11. Počítáte s tím, že lidé, kteří vás volí, od senátora očekávají, že bude v parlamentu lobbovat za jejich zájmy?

Lidé očekávají, že jejich senátor bude nejenom jejich reprezentant v Senátu, ale vůči veřejné správě jako takové. Čili vůči vládě, ministerstvům, vůči komunální politice. Senátor funguje jako svého druhu ombudsman. A očekávají to právem.

* E15: Víte, co vaše potenciální voliče trápí?

Kandiduji v obvodě, který zahrnuje pražské Jižní Město, největší sídliště v České republice. Dále je to Hostivař, Uhříněves… Absolutně dominujícím problémem obvodu jsou otázky dostavby sídlišť. Zatím dostavba vzniká pod tlakem developerů a z některých rozhodnutí přímo čiší podezření na korupci. Konkrétně Jižní Město má několik sporných kauz právě tohoto typu. Dostavba Roztyl plánovaná na prostoru, který byl určen pro rekreaci. Nebo Trojmezí, to je prostor mezi Jižním Městem, Zahradním Městem a Hostivaří. Tady se musíme vrátit k problému korupce a komunální politiky, která se těmito tlaky nechává strašně ovlivňovat. Toto jsou obrovské problémy, které možná z centra Prahy nejsou tak vidět.

* E15: Korupci, jak je vidět, považujete za kardinální problém…

Korupce a fungování veřejné správy je jeden z klíčových problémů, které rozhodují o tom, jak funguje celá ekonomika, jestli se v dané zemi investuje, jaké je investiční klima. Nakolik ta země je skutečně výkonná nebo mele naprázdno z nějakých korupčních či kvazikorupčních toků.

* E15: Za účinnou zbraň proti korupci mnozí považují institut korunního svědka a umožnění policejních provokací. Jste pro?

Cítím, jak už jsem říkal, že korupce má pandemický charakter. Že už to nejsou věci, o kterých si můžeme říkat, že koneckonců korupce je stará jako lidstvo a musíme s ní bojovat, ale nic s ní nenaděláme. Korupce u nás už překročila meze, při kterých bychom se s takovou argumentací mohli spokojit. Mimořádný stav vyžaduje, abychom se zamysleli nad celkovou reformou právního řádu. Tak, aby umožnil tyto instituty. Korupce je problém akutní, je to problém naší budoucnosti, je to problém toho, kam patříme. Jsme na hranici, kdy se můžeme propadnout mezi země s byzantskou tradicí, kde je korupce integrální součástí fungování veřejné správy. Jestli bychom měli hledat rozdíl mezi fungováním této východní tradice a toho, jak funguje západní Evropa, je korupce jedním z výrazných faktorů.

***

Josef Zieleniec (64)

Celý život se věnoval ekonomice a politice. Z působení na politické špici ho vnímá laická veřejnost, ta odborná oceňuje například fakt, že už v roce 1990 založil CERGE, Centrum pro ekonomický výzkum a vzdělávání, první studijní program amerického standardu Ph. D v ekonomii ve střední a východní Evropě. Významně také ovlivnil diskuze o ekonomických reformách po roce 1989. Celoživotní zálibou Josefa Zieleniece je létání. Má rád divadlo a vážnou hudbu, velkou láskou jsou i jeho dva psi, chalupaří.

Sním o Senátu jako hybateli veřejných diskuzí. Myslím, že by senátoři měli nejméně jednou za své volební období zpracovat skutečně hlubokou analýzu určitého problému a tato studie by se stala základem pro veřejnou diskuzi

Lidé očekávají, že jejich senátor bude nejenom jejich reprezentant v Senátu, ale vůči veřejné správě jako takové. Čili vůči vládě, ministerstvům, vůči komunální politice. A očekávají to právem

Jsme na hranici, kdy se můžeme propadnout mezi země s byzantskou tradicí, kde je korupce integrální součástí fungování veřejné správy